Bílovice nad Svitavou - obec s bohatou kulturní tradicí
Obec Bílovice nad Svitavou se rozkládá severně od města Brna, se kterým je spojena přes městskou část Maloměřice-Obřany autobusovou linkou č. 75 Integrovaného dopravního systému. Obcí klikatě a svažitě vede okresní silnice od Brna, která se rozdvojuje ve směru na Adamov a na Řícmanice, Kanice, Babice nad Svitavou a Ochoz u Brna.
Výhodné je spojením obce s jihomoravskou metropolí vlakem, kterým se cestující dostanou do středu města za 10 minut. Výrazně zvlněný terén rozděluje obec na několik kopců a údolí. Železniční trať Brno – Česká Třebová, vybudovaná v letech 1843 – 1848 je vedena údolím řeky Svitavy. Území obce se nachází uprostřed smíšených lesů, protkaných lesními cestami s turistickými značkami, mnoha studánkami a rozmanitými pomníčky, věnovanými význačným lesníkům, ale i umělcům – milovníkům přírody. Toto území, nazvané Lesnický Slavín, obhospodařuje Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně.
Jedna z prvních zmínek o Bílovicích je v zástavní listině z r. 1400, kterou olomoucký biskup Jan X zastavil Blanko i s příslušenstvím Alešovi z Kunštátu a Lysic. Tu podepsal mimo jiné Kuník z Bělovic (možný vztah k dnešním Bílovicím). Jasnou historickou zprávou o Bílovicích nad Svitavou je zápis v „zemských deskách olomouckých“ z r. 1567.
Obec má bohatou kulturní historii a tradici, v první polovině minulého století byla vyhledávaným místem výletníků, včetně mnoha významných osobností kulturního dění. Nejznámějšími jsou novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek, básník S.K. Neumann, bratří Josef a Karel Čapkovi, spisovatelka Marie Majerová. Na základě události, kdy R. Těsnohlídek se svými přáteli našel ve zdejších lesích na vánoce r.1919 malé odložené děvčátko, se začaly na náměstích objevovat vánoční stromy, pod nimiž můžeme najít pokladničky na příspěvky pro opuštěné děti. Od té doby obec každoročně věnovala vánoční strom městu Brnu, tato tradice pokračuje i v současnosti. Obec se může také pochlubit jedním prvenstvím, kterým je Pomník obětem první světové války z roku 1915, vybudovaný místním Sokolem, rovněž z podnětu R.Těsnohlídka.
Krásná příroda a blízkost velkoměsta se stala v uplynulých 20 letech lákadlem pro bydlení a počet obyvatel vzrostl téměř o polovinu. Ke dni 1.1.2011 bylo v Bílovicích nad Svitavou přihlášeno k trvalému pobytu 3397obyvatel. V nedávné době byla v rámci sdružení obcí Časnýř vybudována podél řeky Svitavy cyklostezka Bílovice nad Svitavou - Brno-Obřany, která je cyklisty hojně využívána. K občerstvení slouží několik restaurací, v létě s příjemným venkovním posezením. Lidnatost obce rozšiřují zejména v letním období dvě rozsáhlé chatové oblasti.
V obci je mateřská a základní škola, dvě praktické lékařky, zubní lékař a lékařka,, internistka, dětská lékařka. Tradičními sporty jsou kopaná, tenis, atletika, dále stolní tenis, florbal, velmi úspěšný SK Radiosport. Mateřské centrum Žirafa organizuje rozmanité zábavné a vzdělávací akce. V obci je benzinová čerpací stanice, pět restaurací, prodejny potravin, vyhlášená pekárna, prodejny textilu, prodejna chovatelských potřeb, dvě trafiky.
Znak a prapor obce
Protože stará pečeť, která nesla rádlo a vinařský kosíř, již z daleka nebyla charakteristická pro naši obec, a protože podobnou pečeť používaly i jiné obce našeho okresu, rozhodla se obecní rada vyzvat heraldika Dalibora Rese, aby zpracoval několik návrhů na nové symboly obce. Vybraný návrh byl zaslán Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky se žádostí o udělení tohoto znaku a praporu. Návrhy byly podvýborem pro heraldiku schváleny a přiznány rozhodnutím ze dne 14. května 1998 a potvrzeny podpisem předsedy sněmovny 4. června téhož roku.
Znak má dělený štít, v jehož horním poli trojím vodorovným dělením vznikly střídavě dva zelené pruhy, které symbolizují naše sady a okolní lesy. Oddělující dva stříbrné pruhy vyjadřují snahu o čistý vzduch v naší obci. Dolní modré pole znaku symbolizuje vodu ve Svitavě a v něm zasazená zlatá horní část mlýnského kola se třemi rameny a lopatkami pak dávnou i současnou mlynářskou tradici Bílovic. Tato část byla převzata ze znaku prvního historicky známého majitele Jana Bílovského z Vrbětína, který již v roce 1498 vlastnil v Bílovicích nejen mlýn, ale i dvorec, tři podsední grunty, louky a štěpnici.
Symbolika znaku se neobrací jen do minulosti, ale vyjadřuje i snahy soudobých občanů o rozvíjení svrchu naznačených symbolů - zeleň a zdravé životní prostředí i rozvoj potravinářské výroby v místním mlýně.
Prapor obce pak barevně vychází z barev znaku i jejich poměru v použití barevnosti. Je tvořen sedmi vodorovnými pruhy. Horní čtyři jsou užší v poměru 3:3:3:3 a barvy se střídají jako na znaku s tím, že stříbrná je nahrazena bílou, tedy zelená - bílá - zelená - bílá. V dolní polovině praporu jsou pruhy jenom tři v poměru 4:4:4, horní a dolní je modrý, prostřední žlutý (nahrazena zlatá barva ze znaku). Celkový poměr šířky a délky praporu je jako na státní vlajce 2 : 3.
Logo obce
V roce 2018 se obec rozhodla pro vytvoření loga a hlavním důvodem jeho vzniku byla snaha o prezentaci Bílovic nad Svitavou jako moderní obce nejen směrem k občanům, ale především k návštěvníkům.
Koncepce nové značky vychází z kombinace písmen „B“ a „n“, kde jejich spojením vznikne jak písmeno „S“, tak symbol řeky protékající mezi nimi. Značka tedy symbolizuje prostřednictvím iniciál BnS nejen název obce Bílovice nad Svitavou, ale i krajinu, jejíž je řeka Svitava nedílnou součástí. Jednotlivé oblouky také znázorňují kopce, mezi kterými se řeka vine. Značku doplňuje název obce Bílovice nad Svitavou v jednoduché bezpatkové serifě, ve které je odstraněna horizontální linie písmene „A“ a dodává tak celému logu atraktivní a moderní vzhled. Základními barvami jsou zelená a modrá, jejichž přechod použitý ve značce představuje propojení lesa a vody, které je charakteristické pro prostředí Bílovic nad Svitavou. Celé logo je jednoduchým a snadno zapamatovatelným symbolem spojujícím v sobě jak název obce, tak i charakter krajiny, v níž leží. Vytváří tak hned několik úrovní, kterými lze obec charakterizovat a posiluje tím vnímání její rozmanitosti.